O exekučním řízení

Tento přehled poskytuje základní orientaci v procesu exekučního řízení

Exekuční řízení je proces, jehož cílem je vymáhání povinností stanovených exekučním titulem, pokud dlužník tyto povinnosti nesplnil dobrovolně. Tento proces obvykle zahrnuje vymáhání peněžitého plnění, ale může se týkat i nepeněžitých povinností, jako je vyklizení nemovitosti, rozdělení nebo vydání věci.  Exekuční řízení se zahajuje na návrh oprávněného, který je směrován k rukám soudního exekutora. Po podání návrhu soudní exekutor požádá příslušný soud o pověření k provedení exekuce. Jakmile je exekutor pověřen, může přistoupit k provádění exekuce.

Exekuční titul je právní dokument vydaný oprávněným orgánem, který slouží jako podklad pro zahájení exekučního řízení. Aby mohl být exekuční titul vykonán, musí být pravomocný a vykonatelný. Jedná se např. o rozsudek soudu, usnesení, platební rozkaz, schválený smír, notářský zápis, platební výměr, popř. jiné rozhodnutí.

Podání exekučního návrhu je prvním krokem k zahájení exekučního řízení. Oprávněný (věřitel) podává návrh přímo soudnímu exekutorovi. Exekuční řízení je zahájeno okamžikem, kdy exekuční návrh dojde soudnímu exekutorovi. Vzor exekučního návrhu naleznete zde (odkaz).

Po obdržení bezvadného exekučního návrhu exekutor požádá exekuční soud o pověření vedením exekuce; soud vydá pověření do 15 dnů, pokud jsou splněny zákonné podmínky. Pověření není soudním rozhodnutím a nedoručuje se účastníkům řízení; po jeho vydání může exekutor zahájit zjišťování a zajišťování majetku dlužníka.

Po vydání pověření k provedení exekuce zahajuje soudní exekutor fázi zjišťování majetku dlužníka. Na základě získaných informací exekutor posoudí, jakým způsobem bude exekuce provedena, a vydá exekuční příkazy ohledně majetku, který má být exekucí postižen.

V této fázi řízení soudní exekutor na základě vydaných exekučních příkazů fakticky zasahuje do majetku dlužníka. Tato fáze zahrnuje konkrétní kroky, jako je zablokování bankovních účtů, srážky ze mzdy, zabavení movitých věcí nebo prodej nemovitostí, přičemž exekutor musí vždy volit způsob exekuce, který je přiměřený vzhledem k výši dluhu a hodnotě majetku.

V této fázi řízení jsou povinnému doručovány podklady k nařízené exekuci včetně výzvy ke splnění vymáhané povinnosti.

Pokud povinný nesplní povinnost ve stanovené lhůtě, soudní exekutor přistupuje do fáze faktického provedení exekuce, tj. vymáhá splnění povinnosti uložené exekučním titulem.

Exekuční řízení končí v ideálním případě vymožením celé vymáhané povinnosti včetně nákladů exekučního řízení. Exekuční řízení může také skončit také zastavením z důvodu bezvýslednosti – nemajetnosti povinného, popř. z jiného důvodu.